KOLO ROKU

Kolo roku - představení jednotlivých svátků

Na celém světě, v každé kultuře se slavily a stále slaví svátky, které mají návaznost na proměny ročních období v souladu s cykly Země a Slunce. Zároveň se využívala síla Měsíce především v cyklu ženy, protože jak je známo, Luna je paní vod nejen na celé Zemi, ale je spjata i s měsíčním cyklem ženy.  Z těchto pohanských dob, na které byly naroubovány církevní svátky, zůstaly vánoční, velikonoční svátky a „dušičky“. To co zůstalo zcela pohanské a ani církev po staletí nebyla schopna tento svátek zrušit, jsou „čarodějnice“, které se slaví 31. dubna.  Jen se trochu vytratil smysl těchto svátků, které byly spojeny vždy s oslavou toho daného období. Příroda nám dávala, to co jsme potřebovali. Ale my si teď kupujeme vše v marketech a někteří si již myslí, že vše roste v těchto obchodech a naše příroda je jedovatá. Zapomněli jsme, že i my jsme součástí přírody.

Imbolc: 1. února, bohyně Brigid, keltská trojbohyně - panna, matka, vědma.

Stůjte za tím, čemu věříte.

Česky jsou to Hromnice a váže se na ně několik přísloví, např. „Na Hromnice
o hodinu více“. V tento den končí svátek zimního slunovratu a náš příbytek by měl projít očistným rituálem, úklidem, vyvětráním, vykouřením. Uklidíme veškerou vánoční výzdobu a připravíme se na oslavu, jež je zasvěcena bohyni, dívce Brigid (keltský panteon). Je to bohyně léčení, úrodnosti, poezie, výhně a inspirace. Tuto bohyni také přivoláváme k rituálu první menstruace, tzv. menarché. Menstruace byla a stále je považována jako něco nečistého a nám ženám byla v době nedávné a také současné představována jako to nejhorší, co nás ženy může potkat. Ženy podvědomě pak předávají svým dcerám tuto zkušenost, která pak přechází do dlouhé a bolestivé menstruace, velkým výkyvům nálad a neschopnost využít svůj potenciál ženy ve svůj a rodinný prospěch. Můžeme se také obrátit na slovanskou bohyni Zoru, bohyni nových začátků, úsvitu a krásy.

Ostara:  21. března, bohyně Ostara, nebo také Eosté, germánská bohyně světla.

Nejpříhodnější čas začít nové projekty, otevřít se novým myšlenkám a vytvořit nové podmínky.

Jarní rovnodennost je den, kdy den i noc jsou stejně dlouhé. Příroda se probouzí
a vše se chystá rozkvést do krásy. Důkladně uklidíme, otevřeme okna, pustíme do domu hřejivé sluneční paprsky a vyzdobíme náš příbytek zelenými větvičkami bříz. Tomuto svátku vládne bohyně Ostara (germánský panteon). Říká se jí také Eosté, Eostre, East – východ. Pouští do našeho života více slunce a vyrovnanosti. Je to také doba, kdy se pouštíme do nových projektů a můžeme tuto bohyni požádat
o pomoc. Církev si tyto oslavy přesunula na Velikonoce, ale vejce a zajíček, atributy této bohyně a tohoto svátku, zůstaly zachovány. K tomuto svátku také patří bohyně Vesna, slovanská bohyně mládí, mladé nespoutané lásky, jara, zahánějící zimu
a přinášející teplo, přilétá na křídlech jarních ptáků. Je spojována s bohem Perunem, bohem blesků a bouřek.

Beltaine:  1. května, bohyně Rhiannon, čarodějka, welšská měsíční bohyně.

Vládnete kouzly a můžete své jasné úmysly převést do reality.

Je to čas lásky a spojení ženy s mužem. Vláda jara je na vrcholu a my
i v současnosti zapalujeme ohně, chlapci svým dívkám na vesnicích stále staví březové nebo smrkové májky. Čím je vyšší a krásnější, tím je větší láska chlapce k dívce. V minulosti od ohňů dívky s chlapci odcházeli do březových hájů, kde se milovali. Možná, že i v současnosti je na vesnicích tento zvyk dodržován a nám ostatním zbylo pouze líbání pod břízou nebo rozkvetlou třešní. Je to jediný svátek, pro jehož oslavu je potřeba přítomnost mužů. Bohyně Rhiannon může také probudit milenku v nás, podpořit její sílu a oheň. Negativní archetyp Milenky je Herečka. Církev ženské tělo dala do klatby pro jeho nečistotu a pokud i my vnímáme své tělo jako nečisté, stáváme se herečkou. Další bohyně Lada, slovanská bohyně lásky, krásy, smyslnosti a harmonie nám může pomoci při naladění na nádhernou milenku v nás.

Litha:  21. června, bohyně Domnu, keltská bohyně vod a emocí.

Otevřete se svým emocím, očistěte se od starých křivd, smutku a utrpení.

Je to svatojánská noc, noc, kdy se otevírají poklady Země, ale také poklady v nás. Den je nekonečný a noc jen velmi krátká. Sluneční král je v plné síle, paní Luny je plná vody a naše Zem začíná rodit. Rituálem tohoto svátku může být navázání na mateřskou linii. Uvědomění si, že za námi stojí naše matky, babičky, prababičky… Spojuje nás ženství, menstruace, vody v nás a sdílení. Je pravda, že jsme ženský kruh sdílení, který stále přetrvává v „primitivních“ společnostech, zapomněly. Zapomněly jsme si předávat zkušenosti s naším ženstvím, zkušenosti, jak se připravit na první milování, jak se připravit na porod, jak se starat o sebe, o své dítě, jak se připravit na přechod. Všechny příběhy našeho života, jak veselé i ty na které bychom nejraději zapomněly, byly vždy důležité pro naše dcery, vnučky, kamarádky
i soupeřky. Také stará slovanská bohyně řeky Vltavy nás může spojit s našimi emocemi a ženskými předky.

Lammas:  1. srpna, bohyně Živa, slovanská bohyně mateřské energie, léta

   a úrody

Oslavte čas úrody, sklízíte to, co jste na jaře zaseli.

Dny se krátí, slunce slábne a léto pomalu ztrácí na síle. Oslavujeme Matku v sobě. Matkou se nutně nemusíme stát jen porodem dítěte, ale také můžeme plodivou sílu ženy přenést na své pracovní projekty, práci v nadacích či sociálních ústavech, kdy naši mateřskou energii zasvětíme lidem, kteří to potřebují. Negativní aspekt Matky je Oběť. Tou se můžeme stát, když své veškeré síly dáme do svých „dětí“ a nemyslíme na své potřeby a když naše děti vylétnou z hnízda, my samotné nevíme co se svým životem. Lammas je čas první sklizně, kdy můžeme ještě načerpat energii ze slunečních paprsků na nadcházející čas zimy a smrti. Další bohyní, která nám přiblíží matku v nás, je bohyně matka Ker, těhotná a překypující hojností.

Mabon:  21. září, bohyně Mokoš, slovanská bohyně Země, je matkou bohů i lidí

Ukončení starých projektů a ohlédnutí se na uplynulé období i dosavadní život.

Podzimní rovnodennost je den, kdy den i noc jsou stejně dlouhé, ale zítra se již začne den krátit a noc prodlužovat. Uctíváme rovnováhu v přírodě a snažíme se naladit rovnováhu i v sobě. Děkujeme Matce Zemi za její plody i za její náruč, kam se po smrti vracíme. Je to čas „zvážení“ naší práce za uplynulý rok a náhled na náš dosavadní život i na ten budoucí. Je to čas odpočinku a oslav.  

Samhain:  1. listopadu, bohyně Morana, slovanská bohyně zimy a smrti

Doba uvnitřnění, ztišení, nahlédnutí do sebe, uctění svých mrtvých předků.

Samhain je keltský Nový rok. Smrtí vše končí, ale také začíná něco nového. Začíná období zimy, proměny, obnovení, uctívání mrtvých, věštění a příprava na zimu. V tuto dobu se otevírá brána mezi tímto světem a světem, který neznáme, propojuje se svět živých a svět mrtvých. Vzpomínáme na ty, kteří opustili tento svět a věříme, že za tou pomyslnou bránou něco je. Smrt jsme vypudili ze svých životů, a když se máme se smrtí setkat osobně, nevíme si rady. Nevíme, jak se rozloučit, tak se někdy neloučíme a stín smrti zůstává v nás nevyřešen. Nevíme, jak se chovat k pozůstalým, tak je radši vědomě přehlížíme. V pohanských dobách byla smrt součástí života, stejně jako příchod nového človíčka. Lidé si uvědomovali a uctívali kolo roku, se vším, co přicházelo, věděli, že tento čas není ani děsivý, ani truchlivý
a že život je nekonečný. Další bohyní, která má vztah k Samhianu je Hekaté, stařena, moudrá žena, vládkyně podsvětí a křižovatek, která nás provází v tento čas po hřbitovech. Jejím poslem je sova, která ji spojuje se světem živých. V tento čas uctíváme tuto moudrou ženu v nás, vědmu, čarodějnici, která v našem uspěchaném světě přestala mít svoje místo. Žena, která se vydává k přechodu tak má pocit, že ztrátou mládí ztratí místo ve společnosti, ztratí svoji hodnotu. Oslavou tohoto svátku, proto oslavujeme moudrost, která pramení z využití životních zkušeností k moudrosti. Proto se také díváme na svůj dosavadní život bez růžových brýlí a uvědomujeme si, jestli žijeme sami se sebou v souladu.

Yule:  21. prosince, bohyně Meluzína, bohyně vzduchu, větru, moudrosti a ticha

Otevírají se před námi nové dveře, projděte jimi.

Zimní slunovrat nám přináší nejkratší den a nejdelší noc. Oslavujeme smrt a znovu zrození slunečního boha Slunce. V tomto dříve tichém období hledáme střed a jistotu sami v sobě. Pokud si nalezneme chvíli být sami se sebou, nalezneme v sobě vše, co potřebujeme do následujícího období nového růstu. V tom nám může také pomoci jedna z nejpradávnějších keltských bohyní, bohyně Danu, nebo také Dannu. Je neobyčejně mocná, moudrá a kouzelná. Může nám pomoci poznat náš vnitřní svět, který je pro ostatní skrytý pod hlubokým sněhem našeho nevědomí. Tomuto svátku je zasvěcená jabloň, strom nesmrtelnosti. Proto o Štědrém večeru rozkrajujeme jablíčka, abychom nahlédli do naší budoucnosti. V jablku je ukryt pentagram, symbol ochrany a věčného života. Ořechy mají symbolizovat moudrost a zlaté jmelí znovu zrozené slunce. Zelené věnce představují kolo roku, které se zase pootočilo.

Milí přátelé, těším se na setkání s vámi, Marcela Ganna Flídrová